zahrada / O krok blíž ke skleníku

zahrada / O krok blíž ke skleníku

• pondělí 31. října 2016

Původně jsme si před několika týdny mysleli, že jsme pro letošní rok s prací na skleníku skončili. Zahradu jsme zazimovali a na seznamu povinností zůstalo pouze shrabování spadaného listí. Nakonec se ale Markův věrný pomocník objevil po několika měsících zase jednou na Moravě a tak jsme ještě o jeden krok pokročili. Konstrukce je svařena. Jupíjou!

Přiznávám, ještě se musí svařit rámy dveří a oken, ale stejně... Nedalo mi to a musela jsem se s vámi o tuhle novinku podělit. Když konečně vidíme celý obrys skleníku před sebou, těšíme se s Markem na jeho dokončení zase o něco víc. Abych byla tedy úplně přesná - já se nemůžu dočkat sklízení první zeleniny ze skleníku a Marek se těší, až se poprvé spustí automatické zavlažování a otevírání oken, se kterým se tak poctivě piplá a které nám tolik usnadní naše zahradničení.    

I když to vypadá, že budeme mít největší skleník v celé vesnici, mám obavy, že pro nás bude stejně malý. Musíme být abnormálně závislí na zelenině, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Zima sice ještě nezačala, ale už teď se těším na jaro, léto a dokončený skleník. Uklizený dům totiž nevyvolává ani zdaleka takový pocit uspokojení, jako když se zakousnete do něčeho, co jste si sami vypěstovali.   

Co vlastně vy a pěstování / zahradničení? Já jsem sice vyrostla v bytě, ale i tam maminka čas od času zasadila něco do květináče nebo truhlíku na balkóně. Radost až na kost z výsledku zahradničení není vůbec závislá na množství vypěstovaného.... čehokoli. I jeden hráškový lusk vás může vynést až do nebe. Věřte mi.