HERO IMAGE

HERO IMAGE
PROFILE PICTURE

Ahoj!


Jmenuji se Lucie. Jsem digitální storyteller. Žiju hlavně venkovem, mateřstvím & tím vším okolo. Tento blog jsem již uložila ke spánku, ale pár vybraných řádků nechávám online. Vyprávění zůstávám i nadále věrná.

Můj příběh

„Když chcete psát dobře, musíte psát o tom, co znáte.“

Předpověď

Většinou předpovídají budoucnost ženy, všimli jste si? Ostatně potvrzuje nám to i historie. Stačí si zavzpomínat na hodiny dějepisu. Na druhou stranu neříká se nadarmo, že výjimka potvrzuje pravidlo. O jedné takové vám teď samozřejmě budu vyprávět. Krátký příběh o tom, jak jsem o svém těhotenství věděla až jako druhá... bez testu a bez doktorů.

Zdroj pixabay.com

Plánované rodičovství s sebou přináší dvě věci. Jaké že to? Poznávací znamení. Internet a babské povídačky se hemží nespočtem zaručených příznaků těhotenství, která na sobě ovšem pociťuje každá druhá žena, přičemž mezi ně patří i ty, které měly v posledních měsících k sexu blízko asi jako Barbie ke studiu ČVTU. Autosugesce je prostě liška podšitá. Tohle nebyl můj případ. Pojďme dál.

Těhotenské testy. Předčasný nákup těhotenského testu, respektive testů, do zásoby může být cestou do pekla. U mě nastala naštěstí ta nejprostší, nervy nezatěžující, varianta - spotřebování všech nakoupených testů jen tak z nudy, protože „když už jsou doma‟ a „co kdyby náhodou‟. Zpětně si říkám, že jsem s tímhle přístupem mohla pročůrat pěkný majlant, kdybych otěhotněla později.

Po testování z nudy nastal jakýsi klid před bouří. Podobně jsem to měla i před porodem, haha. V kalendáři se blížil ženami neoblíbený den D. Mylně jsem se domnívala, že na sobě pociťuji pro změnu muži neoblíbené příznaky PMS. S naprostým klidem jsem pokračovala v práci na zahradě a jedno odpoledne dokonce strávila provizorním pokládáním zámkové dlažby, protože jsme zužovali jeden z chodníků a mlácení kladivem po zámkovce mě bavilo výrazně víc než Marka.


Shodou okolností si Marek asi den po dokončení chodníku vzpomněl, že měl v týdnu zajímavý sen. Sen o budoucnosti v přítomnosti. Prý se mu jednoduše zdálo, že jsem těhotná. 

Ihned nato se mě zeptal, jestli si nechci udělat test. Zasmála jsem se a víceméně ho odbyla suchým oznámením, že už počkám, až se „to ukáže samo‟. Samozřejmě jsem počkala na úplné houby. Druhý den po návratu z nákupu mě zvědavost dohnala. Místo úklidu potravin jsem si odskočila s kámošem testem na záchod.

Celý nákup ležel v taškách na kuchyňské lince ještě minimálně hodinu. Na testu se objevily dvě čárky a mě i přes jejich plánování zachvátila šílená panika. Několik minut jsem hystericky brečela. Pro sebe jsem si nahlas nadávala. Nechtěla jsem být těhotná, nechtěla jsem znovu rodit a nechtěla jsem být doma se dvěma malými dětmi. Chtěla jsem odstranit dělohu. OKA-MŽI-TĚ! 

Původně jsem si plánovala, jak tentokrát Markovi o těhotenství řeknu. Mělo to být úplně obyčejně. Zajedeme si na večeři, kde mu tu očekávanou novinku po dezertu oznámím. Pod tlakem emocí ale sešlo z večeře během dvou vteřin, protože jsem mu samozřejmě zase poslala zprávu přímo do práce.

Tohle se ostatně dalo předpovědět taky. Já jsem já. Bez dětí i s dětmi.
© 2015-2022 Tvrdohlavá máma • Theme by Maira G.