Co nosím (když nosím M.) 3
Skoro nemůžu uvěřit tomu, co se teď chystám napsat. Chci, aby u nás sněžilo. Ne že bychom na zahradě a okolních polích sníh postrádali, ale už zase jasně vidím, jak vypadá silnice před domem. Až moc. Což by samo o sobě nevadilo. Jako řidičku mě to vlastně i těší. Jenže ty všudypřítomné nánosy ledu taky nejsou velká výhra a poněkud mi komplikují nošení Martínka v nosítku. Švihnout sebou vedle kočáru je v tuhle chvíli totiž bezpečnější nebezpečí.
Nosítko je můj pomocník a parťák do mateřské (ne)pohody. Kočárek jsem nikdy nebrala jako opačnou alternativu. Vozíš nebo nosíš. Kdepak. Vybírám si z obou možností tak, jak zrovna potřebuji. Nejspíš i proto používám nosítko během zimy především doma. Máme rodinný patrový dům a tahání Martínka na rukou je v mnoha situacích jednoduše nemožné. Sám po schodech ještě nesejde. Alespoň ne bezpečně.
Několik výjimečných situací ale samozřejmě přes zimu nastane. Prosluněné dny se střídají s těmi prošedivělými a snad jako naschvál mi ty vycházky a výjezdy s nosítkem připadají většinou právě na ně. Šedou barvu miluju, ale dny samotné takové být rozhodně nemusí. Chybí mi modrá obloha. Ať už se stádem oveček v podobě nadýchaných obláčků nebo bez. Modrá je dobrá, už je to tak...
A tak zůstávám jen u šedého oblečení. Bez něj bych to možná ani nebyla já. Jen to šedé nosítko jsem schovala hluboko do skříně. Vyměnila jsem ho za kus modrého z nebe, které teď nosím přímo na sobě. Pádu na ledu se snažím zabránit super pomalou chůzí a traktorkami. Zatím úspěšně.
Ve chvíli, kdy jsem dopsala poslední větu, začaly venku padat drobné sněhové vločky...
* * * * *
V roli modrého z nebe: Ergobaby Original Vintage Blue ❤