HERO IMAGE

HERO IMAGE
PROFILE PICTURE

Ahoj!


Jmenuji se Lucie. Jsem digitální storyteller. Žiju hlavně venkovem, mateřstvím & tím vším okolo. Tento blog jsem již uložila ke spánku, ale pár vybraných řádků nechávám online. Vyprávění zůstávám i nadále věrná.

Můj příběh

„Když chcete psát dobře, musíte psát o tom, co znáte.“

29 náhodných faktů o mně

Dnes mám narozeniny. Poslední dvacítkové narozeniny. Je mi 29. Dva-cet-de-vět. Když už jsem si konečně zapamatovala, kolik mi je, zase se to změní. Ach jo. A vy nekruťte hlavou, nevymýšlím si to, vážně mi občas trvá, než si uvědomím, kolik mi je let. Nejspíš to bude tím, že je mi to jedno. Alespoň zatím.  


Na oslavu a kousek dortu vás sice nepozvu, ale mám tady něco jiného. Sepsala jsem o sobě 29 náhodných faktů. Pokud si chcete opět poskládat kousek puzzle s mým obrázkem, dejte se do čtení.

1. Narodila jsem se na nemocničním pokoji s otevřeným oknem. Bylo tehdy asi mínus dvacet. Žádný div, že nemám zimu úplně v lásce.

2. Přestože jsem dnes docela konzerva, co se vlasů týče, měla jsem už na hlavě kde co. Byla jsem blondýna, černovláska i zrzka. Nosila jsem krátké i dlouhé vlasy. Nechala jsem si několikrát udělat afrocopánky a po maturitě dokonce dredy.  

3. Měřím přesně 160 cm. Dlouho jsem měla ze své výšky trochu komplex.   

4. Před lety jsem dělala přijímačky na FAMU. Nedostala jsem pozvánku a zjistila to až po prvním kole. Cítila jsem obrovský pocit nespravedlnosti. Stala jsem se natolik neodbytnou, až se mi podařilo donutit vedoucí příslušné katedry k povolení náhradního termínu. O pár dní později jsem psala testy přímo v její kanceláři a tím prvním kolem prošla.

5. Kdybych zůstala bydlet ve městě, nejspíš bych si nikdy nepořídila děti.  

6. Když jsem se jako malá učila poznávat hodiny, zrovna dvakrát mi to nešlo. Ve škole nás paní učitelka hromadně zkoušela pomocí papírových hodin. Z jedné strany měly arabské číslice a z druhé římské. Spolužačka přede mnou vždycky nastavila čas na obou stranách a já to od ní opisovala.

7. Nenávidím holuby. V Praze jsem se od nich nejednou vzdalovala velmi rychlou chůzí.

8. Původně jsem se měla jmenovat Sára.

9. Na základce jsem jednou při cestě ze školy zapomněla aktovku na trolejbusové zástavce.

10. Nejím sushi. Jsem asi jediný člověk na světě, kterému opravdu nechutná. 

11. Přestože jsem v osmnácti plánovala vystudovat s doktorátem, vysokou jsem nakonec nedokončila. Alespoň prozatím. Studovala jsem uměnovědy a divadelní dramaturgii, takže mě absence titulu nemusí tolik mrzet, na medicíně by to byl větší problém. Znalosti a určitý rozhled jsem si odnesla i tak. 

12. Nerada se dělím o jídlo, které mi moc chutná.

13. Mám ráda květiny v domě, ale neumím o ně správně pečovat.

14. Před lety jsem seděla v knihovně v centru Prahy a dělala si poznámky z knihy před sebou. Nějaký pán mi pořád nahlížel přes rameno a po chvíli mě oslovil. Byl to psycholog, grafolog a astrolog v jednom. Šílená kombinace, já vím. Dali jsme se do řeči, bavili se o psaní a řekl mi, že bych měla psát knihy pro děti. Připadalo mi to jako naprostý nesmysl. ... Dnes o tom začínám uvažovat. 

15. Když jsem hodně naštvaná, křičím a hodím o zem první věcí, která mi přijde pod ruku. Potřebuji tu negativní energii dostat z těla rychle ven.

16. Několikrát do roka třídím všechny věci v domácnosti, vždycky něco vyhodím a stejně mám pořád pocit, že máme k minimalismu daleko.

17. Když jsem poprvé chystala svému muži pstruha, rozbrečela jsem se. Měla jsem pocit, že mi ta mrtvá ryba vidí až do žaludku.

18. V ložnici máme po celé délce jedné stěny vestavěnou skříň s posuvnými dveřmi. Pokud by nebyly některé z nich na svém místě, nemohla bych v noci usnout. Ano, až tak by mi to vadilo.

19. Přestože jsem rádoby blogerka, patřím v offline světě spíše k introvertům. Vystačím si sama.

20. Jako malá jsem chtěla být baletkou a tančit v Rusku, ačkoli jsem balet jako takový nikdy nedělala.    

21. V patnácti jsem se z ničeho nic začala bát výšek. Bezdůvodně.

22. Dělala jsem závodně aerobic. Na jednom soustředění jsem ovšem dopadla kolenem na mramorovou podlahu. O dva měsíce později jsem absolvovala své poslední větší závody. S fialovým kolenem a slzami v očích. 

23. Nemám moc ráda překvapení. Raději vím všechno předem. Muž se tím ovšem neřídí a já mám každoročně celý prosinec stažený žaludek, co že mi to zase nadělí pod stromeček.

24. Když mě někdo do něčeho nutí, neudělám to, i kdyby to pro mě bylo sebelepší.

25. Nenávidím běh a plavání.

26. Dokážu odrovnat jakoukoli elektroniku. Třeba nabíječky k telefonu a notebooku měním skoro tak často jako ponožky. Vážně za to nemůžu. Myslím, že jsem prokletá.

27. Všechna zásadní životní rozhodnutí jsem udělala takzvaně z vteřiny na vteřinu. Ani jednoho jsem nikdy nelitovala.

28. Na svém prvním táboře jsem seřvala táborové vedoucí. Odmítla jsem projít stezku odvahy. Chytla jsem za ruce své spolubydlící a odtáhla je zpátky do pokoje. Bylo mi šest.

29. Klidně začnu sledovat neznámý film od půlky.

*****

EDIT 2022: Stále ještě nejím sushi, ale zasněženou zimní krajinu jsem vzala na milost. Stejně jako běh. A oboje funguje nejlépe dohromady. 
© 2015-2022 Tvrdohlavá máma • Theme by Maira G.