HERO IMAGE

HERO IMAGE
PROFILE PICTURE

Ahoj!


Jmenuji se Lucie. Jsem digitální storyteller. Žiju hlavně venkovem, mateřstvím & tím vším okolo. Tento blog jsem již uložila ke spánku, ale pár vybraných řádků nechávám online. Vyprávění zůstávám i nadále věrná.

Můj příběh

„Když chcete psát dobře, musíte psát o tom, co znáte.“

Cesta ze vsi

Jednou za čas se mi stavá, že se z vteřiny na vteřinu rozhodnu naprosto změnit plány. Ať už jsem uprostřed jakékoli činnosti, udělám pomyslnou otočku o 180° a zamířím jiným směrem.


Místo utírání prachu si pustím film a hodím nohy na stůl. Připravené suroviny na koláč uklidím a vyrazím s M. na procházku. Před cestou do města se mezi vchodovými dveřmi zastavím a nahlas si řeknu, „ne, nejedeme”.

Právě to poslední se mi v různých obměnách stává nejčastěji. Během několika vteřin zruším cestu pryč, a nebo ji naopak zorganizuji. Impulsivně se rozhodnu, že vlastně v danou chvíli (ne)mám na lidi okolo sebe náladu.
Bydlíme ve vesnici, kterou tvoří zhruba tisícovka obyvatel. Za naším domem je už jen louka, pole, pole, další pole a les. Přesto mám občas pocit, jako by okolo mě bylo přelidněno. Je to stejná ironie, jako když jsem se v milionovém městě cítila sama.


A tak posadím M. do nosítka nebo kočárku a vydáme se spolu na cestu ze vsi. Doslova. Ještě pěkný kus za (před) cedulí „Vítejte v obci…” vede cyklostezka, po které dojdeme až k rozcestí u mlýna a silnice určené pro lesníky a zemědělce, která je naším pomyslným cílem.
Mimochodem strašně bych chtěla vlastnit ten mlýn. Netuším přesně k čemu by mi vlastně byl, ale nejspíš by mi stačilo vedle něj jen posedávat a kochat se.
Tahle cesta ze vsi je jedním z mých veřejných útočišť. Má hned několik nesporných výhod. Výhled na vesnici, která je v tu chvíli dostatečně daleko i blízko. Dlouhý rovný výběh pro M., což je při bydlení na kopci velká vzácnost. I při slunečném počasí, které vyzývá k procházce nejen místní, je tam v podstatě liduprázdno. A třešničkou na dortu je už jen fakt, že ta silnice za rozcestím vede samozřejmě až do lesa, který, jak už víte, my milujeme. 
© 2015-2022 Tvrdohlavá máma • Theme by Maira G.