HERO IMAGE

HERO IMAGE
PROFILE PICTURE

Ahoj!


Jmenuji se Lucie. Jsem digitální storyteller. Žiju hlavně venkovem, mateřstvím & tím vším okolo. Tento blog jsem již uložila ke spánku, ale pár vybraných řádků nechávám online. Vyprávění zůstávám i nadále věrná.

Můj příběh

„Když chcete psát dobře, musíte psát o tom, co znáte.“

Jak jsme začali sbírat heřmánek

Během procházek s M. jsem si všimla, že vedle místních polí tu a tam roste heřmánek. Nebo přinejmenším něco, co se jako heřmánek tváří. Nejdřív mi to bylo vlastně celkem jedno, jenže během pár dní se mi to rozleželo v hlavě. Copak ho tady nikdo nesbírá?!


Vypadá to, že v naší vesnici budu muset funkci babky kořenářky zastupovat já, protože ty lány heřmánku vzadu u lesa byly i po pár dnech zcela netknuté.
Poslední dva roky, jako těhotná a následně kojící, řeším veškeré nemoci a jejich náznaky pouze heřmánkovým čajem s medem a citronem. Pokud mě jooo bolí v krku, vykloktám štamprli slivovice - samozřejmě domácí, jsme přeci na Moravě! A v případě zvýšené teploty nebo nejvyšší nouze vyšlu Marka do lékárny pro paralen, na jehož dokoupení se chystám vždycky tak dlouho, až pro něj stejně musí zase vyrazit on. 
Nakonec mi to tedy nedalo a rozhodla jsem se heřmánek nasbírat a usušit. Med máme každý rok od souseda včelaře, takže už zbývá pořešit jen ty citrony. Ostatně na stavbě skleníku Marek letos pracuje.

Pokud se do sběru a zpracování heřmánku budete chtít taky pustit, musím vás předem varovat. Je to pěkná piplačka! Kvůli časové tísni jsme nemilosrdně natrhali do koše celé rostliny, které stejně vezmou za své, až na pole vyjedou zemědělci, a na odtrhávání květů se vrhli až doma.

  
Seděli jsme u stolu v pergole a odtrhávali jeden malý květ za druhým. Ne že by nás to bavilo, ale ze začátku jsme se ještě smáli. Připomínali jsme obrázek dřívější venkovské rodiny, která se sešla u stolu, aby všichni společně drhli husí peří. Ovšem ve chvíli odtrhnutí posledního květu jsme si s chutí nahlas oddychli. Naše prsty hrály zelenými a žlutými odstíny a z přemíry heřmánkového aroma nás svědily nosy.

Zatím jsme s proutěným košem vyrazili k lesu dvakrát. Výsledkem jsou čtyři pečící plechy plné heřmánkových květů, ale doufám, že ty zásoby budou ještě o něco bohatší. Ať to stojí za to, když už jsme se do toho pustili.

* * * * *

Pokud, stejně jako zpočátku já, váháte, jestli před sebou máte skutečně heřmánek pravý neboli lékařský, vykašlete se rovnou na zkoumání výšky rostliny, tvaru květů nebo množství listů. Prostě si přivoňte. Ta vůně vás jednoduše praští do nosu.
© 2015-2022 Tvrdohlavá máma • Theme by Maira G.