jaro / Petrklíče
První letošní a zároveň první jarní procházka do lesa nám všem nesmírně prospěla. Svítilo slunce a výjimečně tady ani nefoukal studený vítr. Zpívali ptáci, potkali jsme spoustu srnek i zajíce a M. spal celou dobu jako zabitý.
Nasbírali jsme si s mužem obvyklou kytici petrklíčů a zamířili zase domů. Po cestě jsme se ještě zastavili u studánky, kde je kupodivu stále čistá a dobrá pitná voda. Jedinou vadou na kráse je opodál chybějící velký strom s houpačkou, která unesla i mé těhotné já.
* * * * *
Když tohle píšu, je venku zase pod mrakem a z komína se ozývá meluzína. Přesto konečně věřím, že přichází jaro. Letos se na něj opravdu těším, protože jsem zatím byla jako medvěd v zimním spánku. Asi se té přírodě přizpůsobuji čím dál tím víc.